Daniel Sullins: V každém studentovi je víc, než si myslí

Read this interview in English

Nový učitel angličtiny Daniel Sullins nastoupil na naši školu v polovině listopadu 2025. Je mu 31 let a do Havlíčkova Brodu přišel s bohatými zkušenostmi ze zahraničí i jasnou představou o tom, co od výuky očekává – především aktivní přístup, vysoké nároky a důvěru v potenciál každého studenta.

V rozhovoru mluví otevřeně o své cestě do České republiky, o rozdílech mezi životem v USA a na Vysočině, o svém přístupu k výuce i o tom, čím ho naše škola a studenti zaujali hned v prvních týdnech.

Jaká byla vaše cesta do Havlíčkova Brodu?

V Pardubicích mám přítele, kterého jsem poznal už v roce 2016, když jsem si na Západočeské univerzitě v Plzni (ZČU) dodělával kvalifikaci TEFL. Občas mi zavolá – a letos v dubnu se mě zeptal, proč vlastně neučím angličtinu v České republice. O zhruba 500 e-mailů a čtyři měsíce později jsem dorazil do Havlíčkova Brodu.

Dostal jsem přibližně dvacet pracovních nabídek z různých částí Česka, ale Havlíčkův Brod byl jednak nejblíž Pardubicím a zároveň jsem si zde vytvořil nejpevnější a nejdůvěryhodnější spolupráci s Markétou Hejnovou. Ta na sebe vzala obrovskou osobní odpovědnost – komunikovala s úřady, pomáhala s administrativou i překlady a po celou dobu byla mým hlavním kontaktem. Právě tyto faktory sehrály zásadní roli v tom, že jsem se ocitl v tomto malém městě na Vysočině.

Jak dlouho už jste v Evropě a jaké máte zkušenosti s životem v zahraničí?

V Evropě jsem byl už mnohokrát. Studoval jsem ve Francii v letech 2014 a 2015, poté jsem krátce žil v Bruselu v Belgii. V roce 2016 jsem bydlel a studoval v Plzni. V roce 2019 jsem se znovu vrátil do Francie, kde jsem studoval obor parfumérie – konkrétně v Grasse a ve Versailles.

Po dokončení studia jsem se znovu vydal do České republiky, abych si užil několik týdnů české pohostinnosti a setkal se s přáteli z roku 2016.
Během let jsem navštívil také Itálii, Irsko, Velkou Británii, Švýcarsko, Německo, Nizozemsko, Monako, Rakousko, Maďarsko a Slovensko. Mimo Evropu jsem strávil nějaký čas v Argentině v roce 2023 a v Kolumbii v letech 2024 a 2025.

Pocházíte z Memphisu — jaké to je přestěhovat se z amerického jihu do města na Vysočině?

Rozdílů mezi Memphisem a Havlíčkovým Brodem je mnoho. Naposledy jsem žil v malém městečku Scotts Hill v Tennessee, které má zhruba tisíc obyvatel, takže se v Havlíčkově Brodě vlastně vůbec nenudím.

Celý region Vysočiny má tichý, nenápadný půvab. Lidé tu denně chodí kolem stejných kostelů nebo muzeí a často už si těchto věcí ani nevšímají. Já ale při procházkách Havlíčkovým Brodem, Jihlavou, Prahou nebo Znojmem neustále zvedám hlavu ke střechám a fotím. Česká republika si pro mě stále uchovává jistou majestátnost a tajemství a vyvolává ve mně emoce, které nejsou úplně běžné.

Mluvím anglicky, francouzsky a španělsky, takže obvykle nebývám jazykově izolovaný. Čeština je pro mě ale velmi náročná. Dokážu stát v davu lidí a přitom se cítit skoro neviditelný – trochu jako rodinný pes: jsem rád, že tam jsem, jsem zvědavý, znám tak deset povelů nebo frází, ale zhruba v 99 % případů vůbec netuším, o čem se mluví.

V Memphisu jsem s přestávkami strávil asi deset let a rozdíl oproti Česku je obrovský. V Havlíčkově Brodě žiji pohodlně bez auta – v Memphisu je to nemyslitelné. Memphis patří k nejnebezpečnějším městům v USA, do té míry, že bych si tam netroufl jít nakoupit bez ukryté zbraně. Česká republika je naopak jedním z nejbezpečnějších míst na světě. Zatímco Memphis je velmi multikulturní, Havlíčkův Brod je převážně homogenní. Veřejný život je tu klidný a spíše introvertní, zatímco v Memphisu je běžné zdravit a mávat i neznámým lidem.

Studoval jste komunikaci a pracoval jako mluvčí. Jak tyto zkušeností ovlivňují váš styl výuky angličtiny?

Nevím, zda mě lidé kolem považují za skvělého komunikátora, ale ke studentům se vždy snažím přistupovat s maximálním nasazením. Studium komunikace mi pomohlo všímat si určitých detailů, ale ještě větší vliv na mě měla práce v jiných oborech a moje zkušenosti z armády.

Nemyslím si, že mě mají všichni studenti rádi. Jsem přísnější, méně trpělivý a občas i konfrontační – víc než jiní učitelé angličtiny na škole. Necítím ale potřebu tuto stránku měnit nebo potlačovat. Do školy přináším něco jiného a nového. Kdybych byl stejný jako všichni ostatní, jaký by mělo smysl, abych tu byl?

Věřím, že studenti jsou mimořádně talentovaní a schopní. I když sami sebe třeba nevidí jako budoucí podnikatele, prezidenty, generální ředitele nebo lidi, kteří změní svět – já je tak vidím. A právě proto jim nedovolím, aby na sebe kladli nízké nároky. Očekávám od nich velké věci a doufám, že tím, že po nich budu vyžadovat kvalitu a úsilí, z nich jednou vyrostou ty nejlepší možné verze sebe sama.
Nechci, aby si jednou kladli otázku, kým mohli být. Chci, aby dosáhli výsledků odpovídajících jejich skutečnému talentu a ambicím. Jsou nadaní – a já jim jednoduše nedovolím klesnout pod jejich potenciál.

Jaké máte dojmy ze studentů a z havlíčkobrodské školy po prvních týdnech?

Škola, studenti i zaměstnanci patří k tomu, co mám na pobytu v České republice nejraději. Studenti jsou velmi ostýchaví. Přál bych si, aby se víc zapojovali do výuky a nebáli se projevit. Bylo mi řečeno, že to souvisí se stylem výuky na základní škole. Nevím, ale doufám, že časem v nich poroste větší sebevědomí.

S velmi malými výjimkami mě naprosto ohromila odbornost, vstřícnost a lidský přístup mých kolegů. O svých zkušenostech s učiteli bych mohl napsat knihu – dokonce i o těch, kteří neumí anglicky. Celý tým se snaží, abych se cítil jako jeho součást, a jsem vděčný, že mohu pracovat mezi tak výjimečnými profesionály – od učitelů přes vedení školy až po technický a administrativní personál.

U studentů v mnohém vidím své mladší já. Na střední škole jsem nebyl ideální student, ale zapojoval jsem se do všeho možného – studentská rada, sport, vyrušování v hodinách. Prošel jsem si vším. Těší mě poznávat příběhy studentů a každý z nich, kterého jsem měl možnost blíže poznat, na mě udělal dojem.

Co rád děláte ve volném čase?

Volný čas? Jaký volný čas? (smích) Mimo školu stále pracuji na dálku pro vládu Spojených států. Po odchodu ze školy jdu domů a od tří odpoledne do půlnoci pracuji online. Někdy je těžké to vybalancovat a výrazně to omezuje můj společenský život.

Ranní tréninky basketbalového týmu mě často unaví na celý den, ale chci, abychom vyhráli turnaj. Vždy si ale najdu čas na focení. Pracuji také na svém YouTube kanálu Sully’s Tech Hub, kde se věnuji mobilní fotografii. Dříve jsem měl klasický fotoaparát, ale ten mi byl ukraden po útoku nožem v Kolumbii.

O víkendech se snažím poznávat Českou republiku i okolí – navštívil jsem Prahu, Znojmo, Kutnou Horu, Ledeč, Lipnici, Sněžku a mnoho dalších míst. Pokud zrovna nepracuji, většinou někam cestuji, fotím nebo se věnuji YouTube.